„poprvé v životě jsem navštívila dětský domov“

„poprvé v životě jsem navštívila dětský domov“

napsala si kamarádka na FB, chtěla bych jí potkat osobně, abych se zeptala na dojmy. Já jsem v různých dětských domovech byla několikrát, jako celek to vypadá moc pěkně, televize, kterou většina z nás viděla možná ve výloze, pokoje maximálně po dvou a podle pohlaví, individuální plány pro každé dítě, výchovné plány pro skupinu – tedy neustálý dohled odborníků a špičková výchova (no řekněte, koho z vás vychovávali speciálně vzdělaní odborníci).

A když přestane být dětský domov celkem, ale když se potkám s dětmi?

Vždycky před Vánoci, jak se v lidech objeví taková ta „pomáhací“ nálada, se vyrojí různé vánoční stromy, které dávají dárky takovým dětem. Když jsem řekla, že bych pod takový strom nic nekoupila, kamarádi se mi divili. Není to proto, že bych byla lakomá (doufám), ale vím, jak se takové dárky vybírají.

Který dárek je pro vás nejkrásnější? Je to nové i-něco (jako i-Pad apod.)? Jsou to peníze? Jsou to dárky, které jste si vybrali sami a někdo jiný je jen zaplatil? Nebo to je překvapení, umatlaný obrázek od vašeho dítěte, ručně pletené ponožky od babičky (které si stejně v životě neobléknete)? Je hezčí prsten s diamantem od neznámého dárce, nebo prstýnek z pouti od vašeho milého?

To, co pro mě dělá dárek cenný, je dárce, z takového dárku mám radost. Klidně vyhodím tričko Guess, když se mi nelíbí, ale nenositelné korále od mladší ségry mi pořád leží v šuplíku.

Nekoupila bych takový dárek proto, že to dítě neznám, nevím, jestli má raději fialovou nebo zelenou, jestli napsal třípatrový penál proto, že ho potřebuje, nebo nevěděl, co napsat. Když vybírám, nevezmu první věc, kterou potkám (nebo byla ve slevě), ale přemýšlím nad tím, jestli se mu bude líbit a co s ním bude dělat. A hlavně, modlím se za něj u toho. I kdybych dala švagrovi knížku, kterou v životě nepřečte, vím, že jí bude mít v knihovně, protože to je dárek od jeho švagrový, která ho chce vzdělávat (a proto si vzal mou sestru, která takové ambice nemá).

Když mám potřebu pomáhat opuštěným dětem, tak zdravím lidi na ulici a netvářím se, že je nevidím, neházím opovržlivé pohledy. Nebojím se s nimi dát do řeči nebo se usmát, když si v pěší zóně udělaly fotbalové hřiště (samozřejmě dokud nevysklévají výlohy). A finančně přispívám raději na celoroční projekty. Samozřejmě, že jim ten penál můžu koupit, i když Františka (11 let, DD Na Kopci) neznám, ale víte, já mám raději, když vidím, jak ten dárek dělá radost.

Většinou se ta přání píší na zadní stranu obrázku, nevíte někdo, co s tím obrázkem lidé dělají? Pochybuju, že by si ho dali zarámovat (aspoň většinou). Přijde mi totiž, že před Vánoci má každý potřebu pomáhat, protože účtuje předchozí rok a říká si „ještě jsem nikomu letos nepomohl, tak koupím nějakou věc pod ten strom, co je v nákupním centru“. A tak lidé dávají tyhle dárky ne pro to dítě, ale aby měli „čistý rejstřík“.